Na hřišti mě vedou strážní andělé, věří Holeš. Velký přestup už podle něj nepřijde

Na hřišti mě vedou strážní andělé, věří Holeš. Velký přestup už podle něj nepřijde; Zdroj foto: Reuters

Tomáš Holeš již ve svém textovém příběhu na stránkách Bez frází otevřeně přiznal, že je věřící – vyznáním evangelík – a nestydí se za to. Naopak si na hřišti v některých momentech připadá, jako by ho i díky víře vedla jakási síla seshora a řídila jeho kroky.

„Nestává se to tak často. Spíš ve chvílích, které by ostatní nazvali štěstím, si myslím, že mi na hřišti někdo pomáhá,“ vypráví v podcastu.

„Jako v zápase s Rakówem, kdy jsem chtěl centrovat, ale sjelo mi to a míč spadl do brány. Věřím, že ho tam někdo vedl,“ připomíná fotbalista Slavie šťastnou trefu v předkole Evropské konferenční ligy.

Strážní andělé, do nichž Holeš speciální energii vtěluje, při něm stáli i ve dvou nejslavnějších chvílích dosavadní kariéry. Vloni v prvním čtvrtfinále Evropské ligy na stadionu Arsenalu, kdy v závěru vyrovnal na 1:1, když se při rohu pohyboval na zadní tyči, což však není jeho obvyklé místo.

A potom v osmifinále loňského Eura proti Nizozemsku, kdy byl Holeš hlavním strůjcem české výhry 2:0. První gól vstřelil, druhý přichystal Patriku Schickovi.

„Taky mi u toho pomáhali. Chtěl jsem si dát dotek do vápna, chtěl jsem jít sám a střílet. Jenže jsem si dal špatný dotek, vyhnal jsem se do strany a musel jsem hledat, komu přihrát. Nahrál jsem Páťovi, tak to prostě mělo být, stalo se to schválně,“ usmívá se rodák z Vysočiny.

Do kostela chodil hlavně v mládí, v Praze už ho nenavštěvuje často. „V neděli míváme zápasy, toho času moc není,“ přiznává Holeš. „Ale když už tam zajdu, poslechnu si hezká slova, něco si odnesu. Dodává mi to klid a zvláštní radost. Má to energii, cítím se pak dobře,“ doplňuje.

S fotbalem začínal v Poličce, odkud se přesunul do Hradce Králové. Tam začal spolupracovat s mentálním koučem a našel si vlastní cestu, jak k fotbalovým zápasům přistupovat.

Dříve se totiž řídil radou od táty, aby na hřišti hlavně nic nepokazil. „Táta to myslel dobře, ale na nejvyšší úrovni to tak nefunguje. Psychicky jsem tuhle věc přebil. Hlavní je být sám o sobě přesvědčený, nepochybovat,“ podotýká Holeš.

Před startem utkání mu pomáhají i dechová cvičení či vizualizace, kdy si v hlavě představuje určité zápasové situace a jejich řešení.

Za hlavu hodil i poznámky trenérů z mládeže, aby se na hřišti více dostal soupeřům pod kůži, aby byl doslova větší z**d. „To nejsem já, potřebuju klid a soustředit se na sebe. Vychází to i z toho, jaký jsem v životě, nikdy bych třeba nic neukradl nebo nelhal nikomu do očí,“ říká.

Po letech v Hradci, kde tým bojoval na hraně první a druhé ligy, v roce 2018 přestoupil do Jablonce. A vydařená sezona ho posunula k životní šanci u sešívaných. Na všech adresách však musel o své místo zprvu tvrdě bojovat, což v podcastu také popisuje. 

Při otázce na možné angažmá v jedné z nejlepších evropských lig se Holeš trochu ošívá. „Po loňském Euru jsem si říkal, že by to bylo krásné, ale nic nepřišlo a je mi 29 let. Teď už to tolik nečekám, asi už je pozdě. Spíš je to velký sen než nějaká meta,“ míní střízlivě.

Ve Slavii je spokojený, má podepsanou dlouhodobou smlouvu do roku 2026 a užívá si každoroční boje o titul i zápasy v Evropě. Aktuálně se s týmem chystá na čtvrteční souboj v Evropské konferenční lize proti kosovské neznámé, týmu FC Ballkani.

V podcastu dále mluví například právě o soupeřích ve skupině Evropské konferenční ligy, proč by ho po vzoru bývalých spoluhráčů lákala Jakarta nebo proč Plzeň dokáže držet krok s movitějšími pražskými „S“.

You May Also Like

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *