Na stříbrném MS vychytal Piquého, dnes prodává auta. Asi jsme zaspali, přiznává Petr

Na stříbrném MS vychytal Piquého, dnes prodává auta. Asi jsme zaspali, přiznává Petr; Zdroj foto: ČTK

Vzpomínáte na turnaj občas i po patnácti letech?

Nevěděl jsem, že je teď půlkulaté výročí, ale připomněli mi to známí, viděl jsem zmínky na sociálních sítích a v médiích. Není to tak, že bych na turnaj vzpomínal často, ale samozřejmě je to příjemné. Dobře si vše vybavuju.

S jakými ambicemi jste tehdy do Kanady odlétali?

Bylo to pro nás hlavně velké dobrodružství. (úsměv) Znali jsme se z mládežnických reprezentací, drželi jsme pospolu. O rok dříve jsme hráli semifinále na ME devatenáctek a kvalifikovali jsme se do Kanady. Chtěli jsme předvést solidní výkon a ukázat se dál. Mnoho kluků bojovalo o profesionální angažmá, ne každý byl v lize. Ale o finále asi nikdo nepřemýšlel.

Trenér Miroslav Soukup ve vzpomínkách pro server iDnes.cz říkal, že při odletu slyšel, ať tým uhraje dvě remízy a bude to fajn.

To docela chápu. Nám trenér Soukup nic takového samozřejmě neříkal, ale na svazu měli asi reálné představy někde jinde. Trenér nás motivoval, že se může povést cokoliv. Letěli jsme do Kanady s předstihem, aklimatizovali jsme se, odehráli jsme nějaké přáteláky. Byli jsme dobře připravení.

Jak si vybavujete první polovinu turnaje? Ve vyrovnané skupině jste remizovali s Argentinou (0:0), Severní Koreou (2:2) a udolali jste Panamu (2:1).

Zápas s Argentinou nás nakopl. Přišlo spoustu lidí, drtivá většina fandila Argentině, přesto jsme si dokázali, že s nimi můžeme hrát. Chvilkami byl argentinský tlak obrovský, ale v závěru jsme sahali po výhře. Byl to dobrý vstup do turnaje, vlil nám do žil sebevědomí. Remíza s Korejci byla naopak nešťastná a proti Panamě jsme měli trochu svázané nohy. Štěstí stálo nicméně při nás, vyhráli jsme a postoupili.

V osmifinále proti Japonsku i ve čtvrtfinále se Španěly rozhodovaly penalty. Jak velká věc pro brankáře je, když dvakrát po sobě vychytá rozstřel?

Bylo to skvělé. S Japonci jsme po poločase prohrávali 0:2, vypadalo to všelijak. Zápas jsme otočili. Španělé byli mistři Evropy, ale hráli jsme s nimi vyrovnaně. A opět jsme to na penalty zvládli.

V páté sérii jste vychytal Gerarda Piquého, skočil jste po levé ruce. Bylo to tak, že na základě rady od trenéra?

Trenér brankářů Petr Kouba se mnou o penaltách hodně mluvil. Já si tu chvíli už přesně nevybavím, ale on se hlásil k tomu, že mi to radil. (úsměv) Možná jsem na tu radu dal, možná to byl šestý smysl brankáře. Piqué to tam opravdu poslal, já jsem míč vyrazil a postoupili jsme.

Jak jste vnímal samotný vrchol turnaje? V semifinále jste porazili Rakousko hladce 2:0 a ve finále čekala opět Argentina.

Postup do finále byl pro nás senzací. Ale poctivě jsme se připravovali i dál, říkali jsme si, že když už jsme tak daleko, dáme do toho všechno. Vedli jsme 1:0, bohužel jen krátce. Kdybychom hned nedostali gól, třeba by Argentinci mnohem více znervózněli a měli bychom zlato.

Vy jste odchytal celý turnaj, ale až finále ve správném dresu, že?

Je to tak. Měli jsme v brankářské sadě dresů barvy, které FIFA nepovolila. Kustod proto musel v Kanadě shánět zelené dresy, zajel zkrátka do obchodního centra a ve sportu vybíral dresy. Takže jsem chytal v přelepeném dresu, až na finále jsem dostal správný. Někdo říkal, že jsem si měl pro štěstí nechat původní. Ale nevěřím, že mě to nějak ovlivnilo.

Mauro Zárate vystřelil Argentině výhru 2:1 v 86. minutě. Vyčítal jste si zpětně tento inkasovaný gól? Po střele z rohu šestnáctky.

Můžete si vyčítat každou branku, chcete chytit všechno. Ale to nejde. Gól vyplynul z tlaku Argentiny. Soupeř rozehrál roh nakrátko, který jsme nepodchytili, čekal jsem spíš centr. Zárate to podle mě trefil s obrovským štěstím, míč mi na umělé trávě přeskočil ruku. Těžko říct, třeba by se to na přírodním trávníku nestalo. V tu chvíli měli to štěstí Argentinci.

I tak nečekané stříbro probudilo velký zájem o tým nejen v Česku, ale i v zahraničí. Vy jste na turnaj odlétal jako brankář třetiligových Mutěnic a hned v srpnu jste odešel do Itálie.

Byl jsem v Mutěnicích na hostování z Baníku, chytal jsem tam a dostal jsem se díky tomu na MS. Po návratu z Kanady jsem důvěřoval agentům, že pro mě najdou to nejlepší řešení. Bylo mi dvacet. Odešel jsem do Parmy a přestože jsem tam nakonec nechytal, nikdy toho litovat nebudu. Bohužel tam byli zkušení brankáři, Parma bojovala o záchranu v Serii A, takže jsem prostor nedostal.

Přes Belgii a Bulharsko jste se po letech vrátil domů, ale v české lize jste odchytal za Brno jen jedenáct zápasů. Brzy jste odešel do nižších soutěží. Další ligové nabídky nebyly?

Nějaké možnosti byly, ale rozhodl jsem se, že nechci dál jezdit po testech a zkoušet. V té době jsem byl zklamaný z toho, jak to v Česku v porovnání se zahraničím funguje. Asi jsem to trochu vzdal, nemusel jsem, bylo mi 28 let, ale teď to rozhodnutí zpět nevrátím.

Chytal jste za Kroměříž či Provodov, vedle fotbalu chodil do civilního zaměstnání. Co jste dělal?

Pracoval jsem dlouho ve stavební firmě, až do doby, než její majitel a zároveň šéf provodovského fotbalu Josef Rak podlehl nemoci. Teď v Kroměříži trénuju brankáře, k tomu ještě sám aktivně hraju za béčko. (úsměv) V trénování se chci zdokonalovat a uvidím, kam to povede. Mimo fotbal se živím prodejem vozidel.

V kroměřížském béčku však hrajete na pozici stopera. Proč?

Chtěl jsem si vyzkoušet něco jiného. B-tým chceme posouvat výš a výš, dostal jsem příležitost hrát a zkusil jsem to. Zatím na hřišti stíhám, v nadcházející sezoně budeme hrát I. B třídu. Těším se na to.

Na závěr ještě k MS dvacítek. Často se na něj vzpomíná v tom smyslu, že ačkoliv z hráčů ostatních týmů se později vylouply světové hvězdy, stříbrní Češi až tolik neprorazili. Proč se tak podle vás stalo?

To je strašně těžká otázka. Bylo to v letech, kdy se českému fotbalu dařilo. Měli jsme borce typu Petra Čecha, Tomáše Rosického, Pavla Nedvěda, Tomáše Ujfalušiho a další. Možná jsme si toho úspěchu méně vážili a někde jsme zaspali. Možná jsme mysleli, že přechod mezi dospělé bude hladký. Ale není to tak lehké. Týmů a hráčů na tom MS bylo mnoho a ne všichni dozráli ve světovou špičku.

Máte dnes o vašich tehdejších spoluhráčích přehled?

Ne že bychom si pravidelně volali a psali, ale přehled mám. Není to tak dávno, co jsme se z velké části setkali na rozlučce s kariérou Luboše Kaloudy. Vždy jsou to příjemné akce. Víme o sobě.

You May Also Like

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *