Pro postup udělá vše, ale parádičky si neodpustí. Házenkářky sází na eso z Mostu

Pro postup udělá vše, ale parádičky si neodpustí. Házenkářky sází na eso z Mostu; Zdroj foto: Martin Sekanina, Český svaz házené

Loni v prosinci devatenáctiletá rodačka z Ostravy okusila jako benjamínek českého národního týmu mistrovství světa ve Španělsku. Teď má před sebou ještě důležitější úkol. V noci na úterý se spoluhráčkami nasedla do autobusu, který nabral směr Slovinsko, dějiště světového šampionátu juniorek. Češky do něj vstoupí hned ve středu od 13:30 hodin úvodním duelem ve skupině E proti Litvě a Cholevová má být jedním z hlavních es výběru trenéra Dušana Poloze.

„Cítím od něj velkou důvěru. Moje role bude určitě jiná než na dospělém šampionátu a moc se na ni těším. Trenér Poloz mě staví na levou i na pravou spojku. Kde mě bude potřebovat, tam nastoupím a udělám vše pro dobrý výsledek,“ hlásí mladá kanonýrka Cholevová, hráčka mistrovského Mostu.

V posledním přípravném duelu proti Rakousku jste si v Luhačovicích připsala devět branek. Cítíte, že forma je ideální?

Samozřejmě jsem ráda, že se mi takhle dařilo, ale pořád to ještě není ono. Nicméně forma pomalu graduje, uvidíme, jak to bude ve Slovinsku.

Co vám ukázaly poslední dva herní testy s Rakušankami?

Prověřily nás v hodně směrech, ale čekaly jsme, že to budou o něco těžší zápasy. Rakušankám chyběly některé nejlepší hráčky, což byla velká škoda. Ale i tak to bylo dost na to, abychom věděly, s jakou formou jedeme na mistrovství světa a na čem ještě pracovat.

Času však moc mít nebudete. Po dlouhé cestě stihnete jeden trénink a ve středu po poledni už vás čeká první zápas proti Litvě.

Cestování na nás nějaký vliv může zanechat. Ale měly jsme to tak i loni, kdy jsme do Slovinska autobusem jely na juniorské mistrovství Evropy. A první utkání proti Norsku jsme vyhrály. Doufám, že tenhle scénář zopakujeme.

Litva na poslední chvíli nahradila na turnaji Paraguay. Co říkáte na tuhle změnu?

Ani pořádně nevím, proč se Paraguay nakonec odhlásila. Mrzí mě to. Po losu jsem se těšila, že narazíme na tři týmy z různých kontinentů – Rumunsko, Angolu a Paraguay. Mohly to být velmi zajímavé zápasy proti hráčkám s odlišným stylem. Takhle zůstala Angola a dva evropské týmy. Ale buďme rádi, že se skupina doplnila a nevzalo nám to jeden zápas.

O Angole, africkém šampionovi a vašem pátečním soupeři, už máte dostatek informací?

Teď vše směřujeme k prvnímu utkání s Litvou. Ale i o Angole už víme dost. Viděly jsme videa stará zhruba čtvrt roku. Mají tam jednu vysokou střelkyni, která to umí zvednout z jakékoliv vzdálenosti. A především hrají hodně jeden na jednoho, musíme se připravit na osobní souboje a vyhrávat je.

V sobotu zakončíte základní skupinu zápasem proti Rumunsku. Považujete je za favoritky? Poslední utkání jste s nimi prohrávaly minimálním rozdílem.

Myslím, že jsme na podobné úrovni. A když předvedeme náš nejlepší výkon, tak je porazíme. Pro nás je základním cílem nejen postoupit ze skupiny, ale postoupit z prvního místa.

Jakými radami vás na cestu vybavila vaše házenkářská rodina?

Pro mě bude největší podpora, když se na šampionát přijedou osobně podívat. Což také mají v plánu. Moc se na to těším. Chci i jim předvést hezkou házenou, já tam vlastně budu bojovat za celou rodinu!

Když se takhle všichni sejdete, mluví se vůbec o něčem jiném než o házené?

Kdepak, jen o házené. Nic jiného se u nás neřeší. S dvojčetem Mathiasem se podporujeme, přejeme jeden druhému úspěch. Motivujeme se navzájem, než abychom se předháněli. Jsem ráda, že i on už nakoukl do dospělé reprezentace mužů.

Jste také na rituály a talismany, které vábí štěstí?

I nějaké rituály mám. Musím si obouvat vždy nejprve pravou ponožku a pravou botu. A talismany si vezu i teď do Slovinska, ty od svých nejbližších. Kamínky, srdíčka… Pečlivě jsem si je vyskládala do batohu.

Kvůli házené jste se stěhovala přes celou republiku, z Hrabůvky až do Mostu. To byl odvážný krok, ještě na gymnáziu…

To ano. Ale bylo jasné, že pokud chci svoji kariéru posunout, tak jedině tam. Most je absolutní česká špička. Přišly tehdy i jiné nabídky, ale ty jsem moc neřešila, bylo jasné, že chci do Mostu. Zpočátku to nebylo jednoduché, protože rodina je u mě na prvním místě. Přechod byl těžký, ale zvládla jsem to.

Stejně jako loni i letos jste s Mostem slavila český titul. Jaké jsou další sny a plány?

Odmalička jsem chtěla reprezentovat, nejdřív v mládežnických kategoriích, pak jsem si chtěla zkusit ženskou interligu, áčko dospělých… Zahrála jsem si už i na mistrovství světa, to přišlo jako blesk z čistého nebe. Do budoucna je mým snem zahraniční angažmá.

Odhadnete, kdy přijde ten správný moment?

Těžko říct, zatím mám čas. Nejprve se musím předvést v Česku. Na zahraničí ještě nemám, ale tak za rok, za dva by mohl být ideální věk.

Máte vysněnou destinaci?

Nejreálnější je Německo, ale pokud mám být upřímná, spíš se mi líbí házená v severských zemích. Takže Norsko nebo Švédsko. Zamlouvá se mi jejich styl, navíc jsou to i příjemné země na život. Nádherná příroda, kultura. Dřív se mi líbila i ruská házená, ale tam to teď vzhledem k tomu, jaká je situace, určitě nejde.

Ženská házená je mezi kolektivními sporty, které podporuje i Národní sportovní agentura s cílem pomoci jim k účasti na olympijských hrách. Láká vás i tahle meta?

Samozřejmě. To je asi pro každého sportovce nejvíc, čeho může v kariéře dosáhnout. Nejsem výjimkou. Ale jsme teprve na začátku dlouhé cesty, vždyť mám za sebou teprve první srazy v ženském nároďáku.

V čem je házená na téhle úrovni nejvíce odlišná od juniorek?

V reprezentaci potkávám hráčky světové úrovně. Ať už je to Markéta Jeřábková, od které jako levá spojka čerpám nejvíce, Jana Knedlíková nebo Iveta Korešová. Ony už dokázaly to, čeho bych jednou chtěla dosáhnout také já. Je to ještě vyšší level, než jsem zažívala po příchodu do Mostu.

Povězte, bylo hned jasné, že budete spojka, střelkyně?

Asi ano, odmala jsem nastupovala na spojce a zůstalo mi to. Baví mě tenhle post.

Co je slastnější pocit? Dát gól, nebo uvolnit spoluhráčku?

Já jsem spíš na parádičky, nahrávky do pivota. Poslat nějakou ránu do vinglu je taky dobré, ale tohle mě baví ještě víc. Až mi to trenéři občas vyčítají…

Schytáváte to pak od nich?

Ano, nejen od trenérů, i od spoluhráček. Říkají, ať nevymýšlím blbosti a radši to zvednu a vypálím. Jenže já se házenou bavím. Ale myslím, že jsem rozumná a ty parádičky si dovolím jen ve správný čas. Když se zápas láme, tak raději vypálím. A snažím se vždy odvést maximum pro tým.

You May Also Like

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *