Komentář: Jedovatý jazyk se změnil v diplomata. Hadamczik má šanci hokej posunout

Komentář: Jedovatý jazyk se změnil v diplomata. Hadamczik má šanci hokej posunout; Zdroj foto: ČTK

Sobotní volbu prezidenta hokejového svazu vyhrál Hadamczik s přehledem. Už v prvním kole obdržel od delegátů nadpoloviční většinu hlasů potřebnou k vítězství bez nutnosti druhého kola.

Hokejové prostředí mu věří, přestože přichází jako člověk zvenčí. Samo tím dává signál, že se chce měnit. Proto si nezvolilo Jiřího Šlégra nebo Bedřicha Ščerbana, členy výkonného výboru, kteří na svazu působí již dlouhou dobu.

Naději na zlepšení stavu, který po sportovní stránce za poslední dekádu tristně upadl, vidí v Hadamczikovi patrně i fanoušci. Jak jinak si vysvětlit drtivou dominanci slezského patriota v anketách sportovních webů?

Přitom v době kyselého odchodu z pozice reprezentačního kouče po olympiádě v Soči platil u veřejnosti spíše za neoblíbenou postavu.

Od té doby svaz pravidelně kritizoval. Po neúspěších národních týmů na velkých turnajích, kvůli práci s mládeží či rozšiřování domácích soutěží.

Často nezapomněl zmínit, že on jako trenér získal poslední medaili na olympiádě (2006), poslední cenný kov s juniory (2005) a až do letošního května také poslední medaili z mistrovství světa (2012). Mnozí to brali jako Hadamczikovu samolibost.

Ale ačkoli měl v některých případech až příliš jedovatý jazyk, většinou byly jeho kritické připomínky trefné a věcné. Ve svých názorech byl konzistentní, neústupný.

„Tak ať si to zkusí sám,“ ozývalo se občas ze svazového vedení.

Před dvěma lety ve volbě prezidenta proti Tomáši Královi nekandidoval ze zdravotních důvodů. A přestože letos svou kandidaturu dlouhou dobu podmiňoval kompletní personální obměnou výkonného výboru, ke které nakonec nedošlo, v zákulisí nasbíral sílu a podporu.

Spřáhl se s Petrem Dědkem, majitelem Pardubic, jenž si v hokejovém prostředí získává stále větší vliv. Má blízko také k Vladimíru Růžičkovi, trenérovi Litvínova, se kterým byl přitom v době boje o reprezentační žezlo na kordy. Nyní se nezdráhá tvrdit, že se spolu baví o hokeji.

Ve studiu Sport.cz pochválil dovednostního trenéra Radka Dudu, jenž ho přitom dříve nazval „šišlavým Polákem“. Hadamczik posléze útočníka přehlížel při skládání reprezentačních výběrů.

Zato teď už není jen svébytným střelcem a kritikem, rodák z Kravař se stal zároveň velmi zdatným diplomatem. Je otevřený dialogu, současně po zvolení proklamoval, že bude vládnout tvrdou rukou. Kombinaci těchto dvou věcí roztříštěný a chřadnoucí český hokej potřebuje.

Hadamczik slíbil, že se před světem neuzavře v libeňské kanceláři. Chce komunikovat, objíždět hokejové kluby. Bude potřeba, aby upozadil svou podnikatelskou a politickou činnost a skutečně se naplno věnoval práci prezidenta.

Zvolen byl na prahu sedmdesátky, jako nejstarší z kandidátů. Někteří to považují za překážku, bývalý hokejista Jakub Koreis komentoval volbu Hadamczika jako důkaz „personální krize českého hokeje“.

Někdejší trenér Vítkovic, Třince, Sparty a Komety má šanci přesvědčit pochybovače o tom, že potřebnou energií stále oplývá. Že není pouze mudrlantem a dokáže své nápady převést v realitu.

You May Also Like

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *