Mladým sportovcům chybí ochota odříznout se od běžného života, říká Neumannová

Mladým sportovcům chybí ochota odříznout se od běžného života, říká Neumannová; Zdroj foto: ČTK

V rozhovoru pro Aktuálně.cz držitelka šesti cenných kovů z olympijských her a dvojnásobná světová šampionka promluvila o nejisté budoucnosti českého běžeckého lyžování, o nadějích pro nadcházející hry v Pekingu i o zkušenostech s návratem k vrcholovému sportu po těhotenství.

V únoru uplyne šestnáct let od vašeho zlatého úspěchu v Turíně. Máte ty emotivní chvíle pořád v paměti? Vrací se vzpomínky, když se blíží olympiáda?

Samozřejmě je mám uložené hluboko v paměti a nějakým způsobem si je opečovávám. Neznamená to, že bych se k nim vracela dennodenně, ale před blížící se olympiádou se mi ty okamžiky z různých zdrojů připomínají díky sociálním sítím a článkům. V tomhle období je to živější. Pro mě je ale nejcennější můj vnitřní prožitek, který mám stále v sobě. A ten je pořád stejně hezký.

Těšíte se na pekingskou olympiádu? Jak podrobně ji budete sledovat?

Sledovat ji samozřejmě budu, už jen z důvodu spolupráce s Českou televizí a také Radiožurnálem, s nimiž budu spolupracovat na odborné úrovni. Nechybělo moc k tomu, abych tam osobně jela, ale vzhledem k situaci a omezenému štábu budu komentovat z Prahy. Svým způsobem se na to těším, protože po dlouhé době zažiju olympiádu z domova. Když je člověk doma, má mnohem víc prostoru sledovat olympiádu jako celek. Když jste v dějišti her, spoustu času člověk procestuje a nemá takový přehled o celkovém dění. Bude to pro mě po dlouhé době změna.

Laťka českých úspěchů je z minulé olympiády v Pchjongčchangu nasazená poměrně vysoko. Letos se kvůli různým problémům, zraněním, očekává spíše skromnější medailová nadílka. Vidíte to podobně?

Popravdě ano. Čas člověk nezastaví, co se týče věku některých našich velkých hvězd. Stejně tak víme, co se stalo Evě Samkové, u které není jasné, zda bude moci na start nastoupit. Všichni samozřejmě očekávají velké věci od Ester Ledecké na snowboardu. Ale máte pravdu, že těch jasných favoritů na medaili z řad našich reprezentantů je teď o něco méně. Ale kdo ví, třeba se v některých disciplínách podaří menší zázrak.

Tím se dostáváme k běžeckému lyžování. Český běh bude mít na olympiádě po delší době výraznou naději v Michalu Novákovi. Co říkáte na jeho vzestup?

Jeho výsledky především v prosinci byly obrovským překvapením nejenom pro mě. On sám přiznává, že i pro něj. Překvapil všechny. Vidím za tím kombinaci toho, že byl dlouho zdravý a neměl tréninkové výpadky, protože v běžeckém lyžování výkonnost budujete jako pyramidu, skládáte na sebe tréninkové dávky. Po pár letech se u něj zúročil kvalitní trénink.

Jak odhadujete jeho ambice směrem k Pekingu?

Ty výsledky jsou nadějné, na druhou stranu bych v tomhle směru byla velmi opatrná. Světový pohár je zase něco jiného než olympiáda. Spousta lyžařů na začátku olympijské sezony jede z většího tréninku, bez vyladění formy. Na olympiádě to pak je ještě o hodně těžší, protože k ní všichni směřují svoje úsilí. Všichni tam budou v té nejlepší formě.

Sledovala jste ho v juniorských kategoriích? Byl to vždycky velký talent, nebo to má spíše vydřené?

Sledovala jsem ho a už v juniorech bylo jasné, že je od nás prakticky jediný, kdo má šanci se do užší světové špičky propracovat. Pokud závodník neatakuje špičkové pozice v juniorech, tak se stává opravdu zřídka, že by se pak najednou zlepšil v dospělé kategorii. Ambice naznačoval, ale pak tam byly z mého pohledu roky přešlapování na místě. Byly tam občas nadějné výsledky, pak zase spadl do hlubokého průměru. Já z něj vždycky měla pocit, jako by měl zataženou ruční brzdu. Chyběla mi tam lehkost. Zároveň jsem ho ale vnímala jako chytrého a přemýšlivého kluka.

Někomu elegantním stylem připomíná slavného Švýcara Daria Colognu. Vidíte tam podobnost a jak se vám zamlouvá jeho lyžování?

Nikdy mě to nenapadlo, ale ano, je to takový klidný technický projev, má pevný trup, takže proč ne. Někomu může Colognu připomínat. Každopádně žádné technické chyby u něj nevidím, tam podle mě není ničím limitovaný.

Původně měl mít český běh v Pekingu ještě jednu velkou naději, Kateřina Razýmová ale otěhotněla. Zažila jste podobnou situaci, a když jste se po narození dcery vrátila do závodního kolotoče, přišly vaše největší úspěchy. Jak složité je zvládnout takový návrat?

Katka určitě byla závodnicí, která měla šanci bojovat o první desítku nebo patnáctku, což je umístění, na které můžeme být právem hrdí. Ale co se týče návratu, který ona avizovala… Já bych jí to strašně přála. Po své zkušenosti nevidím zas až tak obrovský problém ve fyzické části návratu. Když těhotenství a porod proběhnou v klidu, ztráta sportovní výkonnosti tam není velká. Závodnice je schopná se rychle vrátit do formy.

Skutečnou výzvou je tedy dosažení psychické pohody, případně motivace k návratu a skloubení osobního života se životem sportovce?

Ano, to skloubení je na tom podle mě nejnáročnější. U mě to bylo tehdy jednodušší, protože už jsem měla medaile z MS a olympiád, mohla jsem si ekonomicky dovolit vozit s sebou rodinný tým a to není jednoduché zorganizovat. Mít s sebou dítě a partnera, chůvu nebo babičku. Musí se docílit toho, aby máma měla psychickou pohodu. Těžko by ji měla, kdyby miminko musela nechávat doma. To je podle mě nejsložitější.

Když se bavíme o těchto dvou jménech, můžeme říct, že krize, ve které se ocitlo české běžecké lyžování ve druhé polovině minulé dekády, je minulostí?

Určitě je minulostí nejhorší období po konci silné generace, která skončila Martinem Jakšem. Potom tam byly dva tři roky, kdy to bylo opravdu špatné a z českého pohledu se nebylo moc na co dívat. Od té doby se udělal kus práce. Nejde jen o Katku a Michala, ale občas se ukazují i jiní. Michal teď naznačil možnosti, ale pořád nám chybí nějaká zářivá hvězda. Někdo, kdo by pravidelně atakoval stupně vítězů a tím přitáhl zájem diváků a sponzorů. Takového závodníka mít je ale nejen o štěstí a tvrdé práci, ale i o tom, že se někdo takový musí narodit. Nicméně běžecké lyžování se určitě částečně vrátilo a jde o to, aby se na těchto pozicích usídlilo. Aby to nebylo tak, že to stojí na Michalovi a na Katce, ale aby i na ně někdo vytvářel tlak a zvyšoval konkurenci.

Vidíte u nás tedy další talentované běžkyně a běžce, kteří by mohli navázat a dostat se postupem času do světové špičky?

Abych řekla pravdu, výsledky z posledních juniorských šampionátů žádnou velkou budoucnost neslibovaly. Občas někdo vyletí, ale zejména mezi kluky je to bída. A z mého pohledu, pokud to nejsou umístění do desátého místa, tak nelze očekávat, že z nich vyrostou špičkoví závodníci. Takové zázraky se moc nedějí. Zaregistrovala jsem, že pomalu začíná vystrkovat růžky syn Lukáše Bauera Matyáš, ale ten je ještě hodně mladý. 

V minulých letech se hodně mluvilo o Barboře Havlíčkové. Jak to s ní vypadá? Přibrzdily ji zdravotní problémy?

Ano, je velká škoda, že se z různých důvodů neposunula dál. Byla to velmi slibná juniorka a cítili jsme naději, že nám může vyrůst špičková závodnice. Potkávám ji na Šumavě, bojuje se svými zdravotními problémy, které ji momentálně nedovolují trénink vrcholového sportovce. Určitě to ale nevzdává.

Před dvěma lety jste v rozhovoru pro Aktuálně.cz řekla: „Většina mladých si teď jen tak skáče z normálního života do trénování. Těch, kteří by tomu obětovali všechno, je u nás hrozně málo.“ Říkala jste, že děti už dnes nechodí do bolavých tréninků. Myslíte si to pořád?

Ano, jsem přesvědčená o tom, že tohle je alfa a omega nejen běžeckého lyžování, ale sportu obecně, obzvlášť takového, který vyžaduje náročnou fyzickou přípravu. Je to jednoduché. Já jsem se z gymplu odstěhovala na Šumavu na horskou chatu a buď jsem byla na soustředění, nebo trénovala na Zadově. Trénovala jsem minimálně dvoufázově. Dnes je to spíš tak, že sportovci odjedou na soustředění, ale pak se vrátí domů a žijí takový ten normální život. Jdou si jednou za den zatrénovat, ale to je strašně málo. Ochota víc se odříznout od běžného života a dělat jen sport tady moc není. Moc takových lidí nevidím. Nedávno jsem přitom mluvila s Ondrou Moravcem a on mi potvrdil, že úspěšná biatlonová generace také trénovala úplně naplno a osobní život moc neměla. Nejspíš to je věc, bez které se v těchto disciplínách neobejdete.

Když už jsme u biatlonu, v uplynulých letech běžci v popularitě hodně ztráceli, ale teď by se nůžky mohly zase přivírat. Jak jste v souvislosti s biatlonovým boomem vnímala fakt, že se u nás běžecké lyžování ocitlo tak trochu na okraji zájmu?

Vždycky je to o tom, co závodníci divákům nabízejí. A tohle bylo přirozené. Biatlon měl výjimečnou generaci, na kterou teď také nebude jednoduché navázat. Mají Markétu Davidovou, ale také už to není těch pět závodníků, kteří jsou schopni atakovat stupně vítězů. Střídání silnějších a slabších generací je přirozené v každém sportu. Pro mě to nikdy nebylo o nějakém soupeření s biatlonem. Je to jen o tom, že zájem si musí sport získat na svou stranu. Je tu dost prostoru, aby lidé fandili biatlonu i běhu. 

Kdo podle vás bude největší běžeckou hvězdou olympiády v Pekingu?

Myslím si, že zázraky se nedějí a v běhu na lyžích vůbec ne. V ženách očekávám snahu sesadit z trůnu Therese Johaugovou, která ještě nemá zlatou olympijskou medaili z individuálního závodu. Ta dělá vše proto, aby zkompletovala to, co jí ještě chybí. Švédky jsou ale schopné jí konkurovat. V mužích se v neuvěřitelné formě ukazuje Johannes Hösflot Klaebo a očekávám, že od Alexandra Bolšunova bude olympiáda úplně o ničem jiném, než úvod sezony, kdy působil unaveně a zataženě. Bude to podle mě o souboji těchto dvou velikánů posledních let.

Říká se, že je v Číně trochu jiný, netypický sníh. Máte s tím nějaké konkrétní zkušenosti? Jak moc to bude pro běžce složité?

Ano, podobné to bylo i v Koreji. Sníh to bude technický, ten přírodní padá při velmi nízké vlhkosti. Má jinou strukturu, ale to není nic, co by výrazně vadilo závodníkům. Horší to bude pro servisní týmy, zvlášť, když tam nikdo poslední dva roky nesměl, nebyly žádné testové závody. Všichni jedou do neznámých podmínek.

You May Also Like

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *