Éra Plzně definitivně skončila, říká Lavička. A popsal, jak Poláci objevili Pekharta

Vítězslav Lavička byl posledním trenérem, jenž získal se Spartou Praha titul, v ročníku 2013/2014 slavili rudí dokonce double. „Věřím, že o něj opět brzy hrát bude,“ říká odborník, jenž nedávno skončil na lavičce polského Slasku Wroclaw.

Nemrzí vás, že jste ve Wroclawi skončil předčasně?

Není to příjemné. Přišlo období, kdy nám chyběly lepší výsledky, hlavně vítězství. Byli jsme sice nadále blízko pohárovým příčkám, ale vedení se rozhodlo, že chce udělat změnu, tak jsme se rozešli. Nakonec se na čtvrté místo dosáhlo. Zklamaný jsem byl, protože jsem čekal, že budu moct celkem dobře rozehranou sezonu dohrát. Respektuju však rozhodnutí vedení.

Smlouvu jste měl do konce příští ročníku, do června 2022. Vyplatili vás?

Kontrakt běží pořád, vedení klubu se chová velice seriózně. Jsem tam vázaný do doby, než si najdu nové angažmá.

Jaké mají čeští hráči a trenéři v Polsku jméno?

Velmi dobré. Nyní největší útočník Tomáš Pekhart, se dvaadvaceti góly nejlepší střelec a také nejlepší cizinec. To je v té obrovské konkurenci výjimečný počinek, v každém týmu je několik zahraničních fotbalistů, kteří dávají zásadní rozdíl v kvalitě. Tomáš je v Ekstraklase naším nejlepším ambasadorem. Rovněž český klubový fotbal má velký zvuk, protože české kluby hrají pravidelně evropské poháry. S tím mají v Polsku docela velké problémy. O to větší přichází motivace, aby se nejsilnější kluby Legie Varšava, Lech Poznaň, do popředí se dostal i Slask, prezentovaly aspoň v základních skupinách. Zatím se jim to nedaří a většinou vypadávají už v předkolech. Z českých klubů zde nejvíce vnímají Spartu a Slavii právě pro jejich vystupování na evropské scéně, Spartu z historického pohledu, Slavii ze současného.

Je podle vás nyní Slavia skutečně o kus dále než ostatní týmy?

Ač jsem srdcem sparťan, musím přiznat, že Slavia v současnosti je na domácí scéně naprosto dominantní. A nejen na domácí, výborně se prezentuje i na evropské. Nepřekvapuje mě, že opakovaně sbírá trofeje, pro mistra ligy i pohár. Zkompletovala tak výbornou sezonu.

Bude Sparta hrát příští ročník o titul?

Jsem rád, že uhrála druhé místo, a doufám, že probojuje do Ligy mistrů, což se jí už dlouhou nepodařilo. Jinak o titul musí hrát každý rok, jiné cíle si nelze klást. Ambice, ať historické či aktuální, jsou pořád stejné. Odstup od Slavie tu byl, pro Spartu to je jen návod, že musí něco pozměnit, aby rozjetému rivalovi mohla konkurovat.

Konkrétně co?

Tlačíte mě do kouta. Dva roky jsem byl v Polsku, sledoval všechno jenom zpovzdálí, nebudu a nechci dělat arbitra, co jak se má změnit. Roli experta na něco, co dobře neznám, nechci přijímat.

Je Pavel Vrba jako trenér pro Spartu dobrá volba?

Jeden z nejzkušenějších trenérů u nás, historicky i velmi úspěšný. To přece hovoří samo za sebe.

Jste plzeňský rodák. Co se nyní děje s Viktorkou?

Neprochází lehkým obdobím. V posledních sezonách jsem ji sice sledoval jen zvenčí, ale to, že se neprobojovala do základní skupiny evropského poháru, mělo dopad nejen sportovní, ale i ekonomický. A mělo to vliv na výsledky v tomto ročníku, ale ještě může i na další sezony, na možnosti posilňování a doplňování.

Myslíte, že končí její éra, kdy v posledních deseti letech dobyla pět titulů?

Po sportovní i ekonomické stránce ušla za tu dobu obrovský kus cesty. Ale dominantní éra, kterou prožívala, je u konce, i když do Plzeňáci nechtějí slyšet. Pro český fotbal by bylo jenom dobře, kdyby se nadále na evropské scéně prosazovala, neboť má za sebou velmi úspěšnou krátkodobou historii.

Nebojíte se, že upadne do průměru? Za československého státu se většinou houpala mezi první a druhou federální ligou.

Toho jsem byl jako hráč součástí… To snad ani ne, tak velké město by nemělo hrát podřadnou roli. A v Plzni si to moc dobře uvědomují. Akorát stabilizace s sebou nese, že pozice, které dobyla, nyní ztrácí.

Vy jste jako trenér získal titul se Spartou v ročníku 2013/2014, se Slovanem Liberec v sezoně 2005/2006 a také s australským FC Sydney v ročníku 2009/2010. Kterého si vážíte nejvíc?

Nemůžu říct, že si jednoho cením víc než druhého. Měl jsem radost z každé vydařené sezony, která skončila nějakým triumfem. Liberec měl pohárové ambice každou sezonu, ale málokdy se to podařilo překlenout až do titulu. Nám to vyšlo. Když mužstvo získalo titul, znamenalo to, že všechno fungovalo nejen v kabině, ale v celém klubu.

Se Spartou v ročníku 2013/2014 jste získal dokonce double. Jaký to je pocit?

Moc jsem si toho cenil. Pro nás to bylo potvrzení vydařené sezony, že je Sparty nejlepší v zemi. A další trofej do síně slávy. Zkompletovat celý ročník tím, že vyhrajete všechno – nám se podařilo získat i český Superpohár, kdy jsme opět porazili Plzeň – je něco výjimečného. Vlastně víc se nedá.

Byla opravdu Sparta v tom ročníku tak výjimečná a dominantní, když vyhrála všechno?

Nám se vstup moc nevydařil, sezona nezačala úspěšně, když jsme vypadli v předkole z Evropské ligy se švédským BK Häcken, což se moc nečekalo. Ale dostali jsme šanci to napravit na domácí scéně. Semklo nás a šli jsme pak krok za krokem za titulem i pohárovou trofejí.

Je finále pro trenéra tak nervově zátěžové?

Jeden zápas, buď úspěch a vítězství, nebo zklamání. Nic mezi tím. Pamatuju si to. Duel se pro nás nevyvíjel dobře, prohrávali jsme, vyrovnávali jsme až v závěru. A pak dlouhý penaltový rozstřel, v němž jsme byli šťastnější a zvedli nakonec trofej.

Jak vzpomínáte na Sydney? Jste s lidmi z klubu v kontaktu?

Jsem, kus mého srdce v Austrálii zůstalo. Prožil jsem v Sydney tři nádherné sezony, je příjemné si s někým napsat, popřát si k úspěchu nebo výročí. Minulý rok byla v Sydney dcera, měla chuť zajít si na fotbal, zrovna se hrálo derby. Stačilo zavolat a měla zjištěný veškerý servis.

Pátý kontinent se úspěšně bránil koronavirové nákaze. Nelákalo vás uchýlit se do bezpečného prostředí?

Země byla uzavřená, Australané jsou v tomto ohledu hodně důslední. Nevím, jestli by mě vůbec pustili. Ani jsem to nezkoušel, měl jsem povinnosti v Polsku. Já covid přečkal bez pozitivního nálezu, i když mi nebylo loni na sklonku roku dobře, ale testy ukázaly, že jsem nakažený nebyl. Teď už jsem očkovaný první dávkou. Ale do Austrálie se někdy určitě vypravíme, jak jsem říkal, prožil jsem tam krásný kus života, nejen po sportovní stránce.

Viděl jste, jak kontinent zaplavily myši?

Něco takového tam stále hrozí. Když to člověk sleduje v televizi, bolí to. Ale toho dobrého je tam mnohem víc.

You May Also Like